Úprimne musím povedať, že táto kombinácia je v našich končinách výnimočná. Existuje mnoho chovateľov plemena, ktorí sa nevenujú ďalej cielene aj výuke svojich či cudzích odchovov (výchova, výcvik...) a na druhej strane je mnoho psích trénerov, ktorí však nemajú skúsenosti so shibami alebo tomuto plemenu prosto dostatočne nerozumejú. V prípade dvojice autorov myšlienky i projektu pod názvom „Cvičíme shibu“ Jany a Honzu dostane človek potrebné 2 v 1 – sú chovateľmi a zároveň rozumejú vynikajúco osobnosti i potrebám týchto psov – čiže výchove, socializácii či "výcviku". A to je cestou k tomu, aby sme si mohli povedať, že naša Shiba je šťastný a vyrovnaný pes a máme spolu krásny život.

Seminár Cvičíme shibu som absolvovala 3x, 2x so shibou, raz bez nej. Pre lepšie pochopenie situácie – než sa Shiba ku mne ako šteniatko dostala, nemala som nikdy predtým psa. Môj starý otec bol poľovník a chovateľ foxteriérov a jagderiérov, bohužial chovateľskú stanicu sa nepodarilo dlhšie udržať. Zomrel dosť skoro a pre výstavbu cesty v starej Petržalke našej rodine zbúrali rodinný dom. Chov museli ukončiť a  vyrástla som praktický bez akéhokoľvek zásadného bližšieho kontaktu so psami. Bratranec mal 2 fúzačov. Vadilo mi ale, že na mňa ako decko vyskakovali, boli takí občas „utrhnutí“ z reťaze, nedali sa často vo vyčíňaní zastaviť a majiteľa poslúchali len preto, že bol na nich dosť hrubý. Tak trochu pod strachom.

Toto mi ostalo o psoch v hlave - tento spôsob komunikácie s nimi mi nebol ale nijak sympatický. Keď prišla do nášho života Shiba, nechcela som to robiť takto a nevedela som sama „ako na to“ – vediac, že sú to psy inteligentné a hrubá sila nie je to, čím by sa dostavil prirodzený rešpekt psa voči mne. Vyhľadala som si vopred, než sme si zadovážili šteňa, trénera a kynológa, ktorý so Shibami robil. Asi preto sme nijaký vážnejší problém s ňou nemali. Až na pár drobností som všetkým problémom predišla - nič vážne sme teda nemuseli opravovať či "prepisovať". Dôležitosť tohto faktu som si uvedomila až pár rokov neskôr.

Na poslednom seminár Cvičíme Shibu boli majitelia s 3,5 mesačným šteňaťom. Krásny samec, pevnej konštitúcie, s nádhernými očami aké si pre Shibu len môžeme priať. Energie mal za 3 shiby – okej, možno aj za 5... Takýto jedinec by bol schopný obrátiť dom hore nohami za pár minút už v tomto veku. Keď organizátori vysvetľovali princípy správnej výchovy psa, uvedomila som si jednu vec – ako veľmi dôležité je prispôsobiť výchovu konkrétnemu jedincovi. Nielen vychovávať, ale aj výchovu „ušiť namieru“.

V tom si myslím nie sme všetci vždy dobre pripravení – byť flexibilní.

Úprimnejší z našich „líščích“ radov povedia, že to, že ich Shiba je v zásade vo všetkých smeroch v pohode – nie je ani tak výsledkom ich výchovy, ale skôr „nevýchovy“ a na vrub sa to dá pripísať skôr dobrej povahe / genetike psa. Jeden meter na Shibu neexistuje, preto neexistuje ani jeden univerzálny a správny spôsob výchovy. Čo na jedného stačí, pre druhého nie je ani spolovice dosť.

Toto šteňa si nebude vyžadovať pevnú ruku – ono ju už teraz musí mať. Kde pri iných treba upevniť mantinely až v puberte, u tohto rozkošného šteniatka musia byť už teraz. Už v tomto veku si vedelo neskutočným spôsobom presadiť svoje – hlasito, nástojčivo a nekompromisne. Shiba patrí k plemenám, kde sa nevýchova a nasledovná prevýchova (naozaj!) neopláca.

Úprimne – ľahšie je vyjsť asi na Gerlach v šlapkách než prerábať Shibu: 

zle socializovanú, do dominancie vychovanú - hierarchicky v domácnosti na vrchole, (strachovo) agresívnu k iným psom/ľuďom či rozmaznanú natoľko, že majiteľom neprimerane organizuje gro života. Platí tu viac než inde, že problémom treba (vedmosťami) predchádzať. Človek (majiteľ) sa do nich totiž dostane tak rýchlo, že si to nestačí niekedy ani všimnúť!

Aj v našej komunite koluje veľa shibích hoaxov o plemene, čo si budeme hovoriť. Internety sú plné názorov, čo je pre Shibu „normálne“ či správne. Bývajú však vytvárané aj neznalosťou, ktorá zapríčiní istý druh správania Shíb a ten sa potom vydáva za „štandardné pre plemeno“. O tom, ako mať pohodovú a vyrovnanú shibu, ktorá ochotne spolupracuje a rešpektuje svojho pána, ako neurobiť z nej pudla ani ovčiaka – o tom sme sa porozprávali s jedným z organizátorov už 11. pokračovania série „Cvičíme shibu“ s Honzom Čechom.

JM: Ak si odmyslíme úplne výnimočné či extrémne jedince a budeme hovoriť o takom „normálnom shibom strede“, čo je pre toto plemeno teda príznačné – a „teda normálne“?  

HČ: Z mého pohledu normální je, když mě Shiba respektuje a chápe situaci – tedy nestane se mi, že na mě zavrčí, když ji jdu „vyhodit“ z gauče. Nezavrčí, když ji chci prohlédnout, prostě ode mě by si pes měl nechat líbit „všechno“ - kvůli veterině, úrazům, výstavám a tak dále. A taky považuji za normální, že mi pes nemá zničit během hodiny půl bytu a přitom si třeba i nepěkně ublížit. Bohužel i na Internetu se setkávám s názory, že tohle je normální. Podle mě není, nikdy nebylo a nikdy nebude. Tohle by měl zvládnout fakt každý, aby nevznikaly situace, kde je celá rodina nešťastná a ve stresu, co se zase stane. Když majitelé od malička myslí na toto, výsledkem bývá často spokojené soužití.

No a pak za „normální“ a hodně důležité z mého pohledu je přivolání, příkaz FUJ, odložení. Přivolání, abych mohl pustit psa na volno tam, kde si troufnu. FUJ, aby mi pes nesežral venku něco špatného co nechci. Odložení, aby v klidu vydržel pár minut sám bez cirkusu počkat (a to klidně na vodítku). Osobně si myslím, že minimálně v ČR je přesně pro tuto základní ovladatelnost přesně udělaná zkouška – ZOP – základní ovladatelnost psa.  

Zde (mají ji 3 moje shiby, Jana Svobodová tyto zkoušky i posuzuje) je tolerováno spoustu „nedostatků“ v provedení a jde především o to dokázat, že mám svého psa „pod kontrolou“ aniž by to bylo nějak přehnaně přesné a až „moc“ cirkusově cvičákovské.

Ve zkratce: 

Pokud psa zvládám a nenechám si od psa poroučet, kam si mohu a nemohu sednout a kam na něj mohu nebo nemohu sáhnout, mohu s ním dál pracovat a je na každém, kde v tom vztahu se psem a ochotou psa pro pána něco udělat, najde hranici.

JM: Doslovný preklad charakteristiky tohto plemena podľa Japoncov – RYOSEI - je „dobrá povaha“. Výraz znamená, že jedinec je mierumilovný, prívetivý, verný a milujúci. Dobrá Shiba musí byť nielen dobrým strážnym psom, ale zároveň aj príjemným spoločníkom, ktorý je inteligentný a okamžite reaguje na povely. Musí mať prenikavé zmysly, ale popritom musí byť poslušný rešpektujúci svojho pána. Kde vo vzťahu k tomuto popisu plemena sa nachádzame v súčasnej populácii psov my – v Čechách a na Slovensku?

HČ: Tohle si myslím, že je dost individuální a je to právě hodně o tom přístupu. Jednak bude hrát roli od koho si štěně koupíte (jak bude socializované, jak bude zvyklé na osahávání, rámus, ostatní psy a podobně a také na genetickém základu). Na druhé straně to nebude znamenat nic, pokud v tom majitel nebude od počátku pokračovat a nebude se svým psem pracovat na tom, aby to tak zůstalo. Já měl výhodu. Narazil jsem na paní chovatelku, která mě v aktivitách s mým psem maximálně od počátku podporovala a nějak mě ty popisky na Internetu, co je a co není normální, minuly. Ano tušíte správně :) Svoji první (a druhou) Shibu máme od paní Jany Svobodové, se kterou jsme se za tu dobu stali přáteli a snažíme se pomáhat ostatním s jejich pejsky. Děkuji ji za vše, je to taková moje psí mamka a bez ní by to nebylo ono.

Takže zase ve zkratce: Myslím, že jsme na tom celkem dobře, spoustu problémů co vídávám je spíš o tom, že majitelé moc neví, jak k tomu přistoupit. Pokud si dají poradit majitelé, tak se to většinou rapidně zlepší během pár měsíců.

JM: 3 veci, v ktorých je podľa Teba Shiba top – oproti iným plemenám? Prečo ich máš ty osobne rád? 

HČ: Samostatnost – já mám všechny Shiby vítací a fixované na nás a i přesto to neznamená, že je mám pořád za zadkem jako je tomu u jiných plemen, které vyžadují pozornost mnohokrát více nebo dokonce neustále. Nás moji psi s manželkou přivítají a za 10 minut o nich nevím – polehají si v našem 2+kk a máme klid :) - to je podle mě naprosto geniální a miluju to na Shibách. 

Věrnost – všichni naši psi jsou na mě obrovsky fixovaní – tím jak bydlí s námi v bytě, tak ten vztah je opravdu silný, přitom je to ale tak trochu jiné, než u ostatních plemen, protože stále v nich je ta samostatnost – pro mě se rozkrájejí a rádi udělají to, co se po nich chce, pokud chápou, co se po nich chce a cizí lidi je nezajímají – vyhývají se jim například na vycházce obloukem, což je strašně vtipné, když ti lidé na ně volají a oni nahodí "ignore" :D 

Nebojácnost – Shiba s dobrou povahou je nebojácná a to se mi líbí. Líbí se mi, když vlezu do haly s X tisíci psů a můj malý samuraj jde a v tom mumraji v uličce v nestřeženou chvilku si s přehledem čuchne k vlkodavovi, který měří „2 metry“.

JM: S akými najčastejšími otázkami chodia ku vám ľudia na semináre? Zhoduje sa to, čo ľudia chcú s tým, čo naozaj potrebujú?  

HČ: Dost často se zatím řešili právě ty elementární problémy. Často majitelé netušili, že k tomu, aby pes přišel na přivolání, je potřeba, aby mě respektoval a když mě respektuje, tak se nechá položit na bok a nechá si zkontrolovat břicho veterinářem. Ono to všechno spolu souvisí. Často se k nám hlásí lidé s tím, že chtějí více informací o tom, jak učit přivolání, jak naučit psa, aby nevyjížděl po ostatních psech bezdůvodně, jak se nachystat na výstavu (nebo vůbec jak to na výstavě chodí) a podobně.

Vždy se na každém dosavadním setkání našel někdo, komu chyběly základy a vlastně se pak ne tak dobře šlo věnovat případně těm, kteří by se chtěli posunout dál. Tím pádem ti, kteří by se posunout chtěli, už se třeba znovu nepřihlásili. 

Abychom se mohli potkávat i s lidmi, kteří u nás třeba byli 3x a ty základy zvládat začali a chtěli by se posunout dál, tak jsme se rozhodli změnit formát semináře. Ráno dáme 3 hodiny začátečníkům (kteří odpoledne byli stejně K.O. – pejsci a dost často i majitelé) a odpoledne 3 hodiny pokročilým. Tak snad se zase začnou hlásit i ti, kterým jsme již s těmi základy pomohli :). 

Máme radost, když to někam vede a majitelé si nechají poradit a má to výsledky.

Ďakujeme za rozhovor a za to, že odovzdávate svoje skúsenosti ďalej!

Informácie o praktických seminároch Cvičíme Shibu a termíny nadchádzajúcich akcií nájdete tu https://www.facebook.com/CvicimeShibu/

Jana Martišková

Nabududúce - pokračovanie rozhovoru, dozviete sa:

*  ako si vo vrhu vybrať temperamentom vhodného psa k sebe
*  v čom všetkom poslúžia "hry na vystavovanie" aj psíkom, ktorí na výstavy nechodia
*  kto býva najčastejšie prekvapený zo svojho šteniatka a jeho prejavov "osobnosti"

Foto: Jana Trnková, Petra Veselková, organizátori Čvičíme shibu 

Žiaľ, mali sme tu uvedený dlhý zoznam zaujímavých psíčkarských akcií, epidemiologická situácia s COVID-19 si vyžiadala svoje obete v podobe zrušenia väčšiny z nich. T.č. (leto 2020) je možné organizovať akcie za limitovaných podmienok čo sa týka účasti a ochranných opatrení. Povolené sú akcie do 1 000 ľudí avšak pre organizátorov, ktorí chystajú akcie dlhodobo vopred, je veľmi ťažké niečo momentálne naplánovať, keďže opatrenia sa menia ad-hoc podľa vývoja situácie u nás i v zahraničí. Mnohí sa preto rozhodli akciu neuskutočniť, než riskovať investície do príprav, ktoré by nakoniec mohli vyjsť nazmar. Veríme, že sa situácia dá čoskoro doporiadku a v našom bežnom i psíčkarskom živote budeme môcť pokračovať tak ako predtým. 

Foto: Saskia.photography, Dogdays 2018: Ukážky poslušnosti s Výcvikovou školou Dogtrainer - psov: Jana Martišková, tréner: Peter Peller, komentuje: Eva Panáková, foto vyššie: Cvičíme Shibu