„Cvičíme shibu“ je projektom dvojice českých chovatelov Jany Svobodovej (CHS Prima Nova) a Jana Čecha (CHS Tribona). Obaja sú chovatelia a obaja sa rozumejú povahe, osobnosti i potrebám nášho srdcového plemena – Shibám.
Úprimne musím povedať, že táto kombinácia je v našich končinách výnimočná.
Existuje mnoho chovateľov plemena, ktorí sa nevenujú ďalej cielene aj výuke
svojich či cudzích odchovov (výchova, výcvik...) a na druhej strane je
mnoho psích trénerov, ktorí však nemajú skúsenosti so shibami alebo tomuto
plemenu prosto dostatočne nerozumejú. V prípade dvojice autorov myšlienky
i projektu pod názvom „Cvičíme shibu“ Jany a Honzu dostane človek
potrebné 2 v 1 – sú chovateľmi a zároveň rozumejú vynikajúco osobnosti
i potrebám týchto psov – čiže výchove, socializácii či "výcviku". A to je cestou k tomu, aby sme si mohli povedať, že naša Shiba je šťastný
a vyrovnaný pes a máme spolu krásny život.
Seminár Cvičíme shibu som absolvovala 3x, 2x so shibou, raz
bez nej. Pre lepšie pochopenie situácie – než sa Shiba ku mne ako šteniatko
dostala, nemala som nikdy predtým psa. Môj starý otec bol poľovník a chovateľ
foxteriérov a jagderiérov, bohužial chovateľskú stanicu sa nepodarilo dlhšie
udržať. Zomrel dosť skoro a pre výstavbu cesty v starej Petržalke našej
rodine zbúrali rodinný dom. Chov museli ukončiť a vyrástla som praktický bez
akéhokoľvek zásadného bližšieho kontaktu so psami. Bratranec mal 2 fúzačov.
Vadilo mi ale, že na mňa ako decko vyskakovali, boli takí občas „utrhnutí“ z reťaze,
nedali sa často vo vyčíňaní zastaviť a majiteľa poslúchali len preto, že
bol na nich dosť hrubý. Tak trochu pod strachom.
Toto mi ostalo o psoch v hlave - tento spôsob
komunikácie s nimi mi nebol ale nijak sympatický. Keď prišla do nášho
života Shiba, nechcela som to robiť takto a nevedela som sama „ako na to“ –
vediac, že sú to psy inteligentné a hrubá sila nie je to, čím by sa
dostavil prirodzený rešpekt psa voči mne. Vyhľadala som si vopred, než sme si
zadovážili šteňa, trénera a kynológa, ktorý so Shibami robil. Asi preto
sme nijaký vážnejší problém s ňou nemali. Až na pár drobností som všetkým
problémom predišla - nič vážne sme teda nemuseli opravovať či "prepisovať". Dôležitosť
tohto faktu som si uvedomila až pár rokov neskôr.
Na poslednom seminár Cvičíme Shibu boli majitelia s 3,5
mesačným šteňaťom. Krásny samec, pevnej konštitúcie, s nádhernými očami
aké si pre Shibu len môžeme priať. Energie mal za 3 shiby – okej, možno aj za
5... Takýto jedinec by bol schopný obrátiť dom hore nohami za pár minút už
v tomto veku. Keď organizátori vysvetľovali princípy správnej výchovy psa,
uvedomila som si jednu vec – ako veľmi dôležité je prispôsobiť výchovu
konkrétnemu jedincovi. Nielen vychovávať, ale aj výchovu „ušiť namieru“.
V tom si myslím nie sme všetci vždy dobre pripravení –
byť flexibilní.
Úprimnejší z našich „líščích“ radov povedia, že to, že
ich Shiba je v zásade vo všetkých smeroch v pohode – nie je ani tak
výsledkom ich výchovy, ale skôr „nevýchovy“ a na vrub sa to dá pripísať
skôr dobrej povahe / genetike psa.
Jeden meter na Shibu neexistuje, preto neexistuje ani jeden univerzálny
a správny spôsob výchovy. Čo na jedného stačí, pre druhého nie je ani
spolovice dosť.
Toto šteňa si nebude vyžadovať pevnú ruku – ono ju už teraz
musí mať. Kde pri iných treba upevniť mantinely až v puberte, u tohto
rozkošného šteniatka musia byť už teraz. Už v tomto veku si vedelo
neskutočným spôsobom presadiť svoje – hlasito, nástojčivo a nekompromisne.
Shiba patrí k plemenám, kde sa nevýchova a
nasledovná prevýchova (naozaj!) neopláca.
Úprimne – ľahšie je vyjsť asi na Gerlach v šlapkách než
prerábať Shibu:
zle socializovanú, do dominancie vychovanú - hierarchicky
v domácnosti na vrchole, (strachovo) agresívnu k iným psom/ľuďom či
rozmaznanú natoľko, že majiteľom neprimerane organizuje gro života. Platí tu
viac než inde, že problémom treba (vedmosťami) predchádzať. Človek (majiteľ) sa
do nich totiž dostane tak rýchlo, že si to nestačí niekedy ani všimnúť!
Aj v našej komunite koluje veľa shibích hoaxov
o plemene, čo si budeme hovoriť. Internety sú plné názorov, čo je pre Shibu „normálne“ či správne. Bývajú však vytvárané aj neznalosťou, ktorá
zapríčiní istý druh správania Shíb a ten sa potom vydáva za „štandardné
pre plemeno“. O tom, ako mať pohodovú a vyrovnanú shibu, ktorá
ochotne spolupracuje a rešpektuje svojho pána, ako neurobiť z nej
pudla ani ovčiaka – o tom sme sa porozprávali s jedným z organizátorov
už 11. pokračovania série „Cvičíme shibu“ s Honzom Čechom.
JM: Ak si odmyslíme úplne
výnimočné či extrémne jedince a budeme hovoriť o takom „normálnom
shibom strede“, čo je pre toto plemeno teda príznačné – a „teda normálne“?
HČ: Z mého pohledu
normální je, když mě Shiba respektuje a chápe situaci – tedy nestane se mi, že
na mě zavrčí, když ji jdu „vyhodit“ z gauče. Nezavrčí, když ji chci
prohlédnout, prostě ode mě by si pes měl nechat líbit „všechno“ - kvůli
veterině, úrazům, výstavám a tak dále. A taky považuji za normální, že mi pes
nemá zničit během hodiny půl bytu a přitom si třeba i nepěkně ublížit. Bohužel
i na Internetu se setkávám s názory, že tohle je normální. Podle mě není, nikdy
nebylo a nikdy nebude. Tohle by měl zvládnout fakt každý, aby nevznikaly
situace, kde je celá rodina nešťastná a ve stresu, co se zase stane. Když
majitelé od malička myslí na toto, výsledkem bývá často spokojené soužití.
No a pak
za „normální“ a hodně důležité z mého pohledu je přivolání, příkaz FUJ,
odložení. Přivolání, abych mohl pustit
psa na volno tam, kde si troufnu. FUJ, aby mi pes nesežral
venku něco špatného co nechci. Odložení, aby v klidu vydržel
pár minut sám bez cirkusu počkat (a to klidně na vodítku). Osobně si myslím, že
minimálně v ČR je přesně pro tuto základní ovladatelnost přesně udělaná zkouška
– ZOP – základní ovladatelnost psa.
Zde (mají
ji 3 moje shiby, Jana Svobodová tyto zkoušky i posuzuje) je tolerováno spoustu
„nedostatků“ v provedení a jde především o to dokázat, že mám svého psa „pod
kontrolou“ aniž by to bylo nějak přehnaně přesné a až „moc“ cirkusově
cvičákovské.
Ve
zkratce:
Pokud psa zvládám a nenechám si od psa poroučet, kam si mohu a
nemohu sednout a kam na něj mohu nebo nemohu sáhnout, mohu s ním dál pracovat a
je na každém, kde v tom vztahu se psem a ochotou psa pro pána něco udělat,
najde hranici.
JM: Doslovný preklad charakteristiky tohto plemena
podľa Japoncov – RYOSEI - je „dobrá povaha“. Výraz znamená, že jedinec je
mierumilovný, prívetivý, verný a milujúci. Dobrá Shiba musí byť nielen dobrým
strážnym psom, ale zároveň aj príjemným spoločníkom, ktorý je inteligentný a
okamžite reaguje na povely. Musí mať prenikavé zmysly, ale popritom musí byť
poslušný rešpektujúci svojho pána. Kde vo vzťahu k tomuto popisu plemena sa nachádzame v súčasnej populácii psov my –
v Čechách a na Slovensku?
HČ: Tohle
si myslím, že je dost individuální a je to právě hodně o tom přístupu. Jednak
bude hrát roli od koho si štěně koupíte (jak bude socializované, jak bude
zvyklé na osahávání, rámus, ostatní psy a podobně a také na genetickém
základu). Na druhé straně to nebude znamenat nic, pokud v tom majitel nebude od
počátku pokračovat a nebude se svým psem pracovat na tom, aby to tak zůstalo.
Já měl výhodu. Narazil jsem na paní chovatelku, která mě v aktivitách s mým
psem maximálně od počátku podporovala a nějak mě ty popisky na Internetu, co je
a co není normální, minuly. Ano tušíte správně :) Svoji první (a druhou) Shibu
máme od paní Jany Svobodové, se kterou jsme se za tu dobu stali přáteli a
snažíme se pomáhat ostatním s jejich pejsky. Děkuji ji za vše, je to taková
moje psí mamka a bez ní by to nebylo ono.
Takže zase ve zkratce: Myslím, že jsme na tom celkem dobře, spoustu problémů co vídávám
je spíš o tom, že majitelé moc neví, jak k tomu přistoupit. Pokud si dají
poradit majitelé, tak se to většinou rapidně zlepší během pár měsíců.
JM: 3 veci, v ktorých je podľa Teba Shiba top –
oproti iným plemenám? Prečo ich máš ty osobne rád?
HČ: Samostatnost – já mám všechny Shiby vítací a
fixované na nás a i přesto to neznamená, že je mám pořád za zadkem jako je tomu
u jiných plemen, které vyžadují pozornost mnohokrát více nebo dokonce neustále.
Nás moji psi s manželkou přivítají a za 10 minut o nich nevím – polehají si v
našem 2+kk a máme klid :) - to je podle mě naprosto geniální a miluju to na Shibách.
Věrnost – všichni naši psi jsou na mě obrovsky fixovaní – tím
jak bydlí s námi v bytě, tak ten vztah je opravdu silný, přitom je to ale tak
trochu jiné, než u ostatních plemen, protože stále v nich je ta samostatnost –
pro mě se rozkrájejí a rádi udělají to, co se po nich chce, pokud chápou, co se
po nich chce a cizí lidi je nezajímají – vyhývají se jim například na vycházce
obloukem, což je strašně vtipné, když ti lidé na ně volají a oni nahodí "ignore" :D
Nebojácnost – Shiba s dobrou povahou je nebojácná a to se mi líbí.
Líbí se mi, když vlezu do haly s X tisíci psů a můj malý samuraj jde a v tom
mumraji v uličce v nestřeženou chvilku si s přehledem čuchne k vlkodavovi,
který měří „2 metry“.
JM: S akými najčastejšími otázkami chodia ku vám ľudia na
semináre? Zhoduje sa to, čo ľudia chcú s tým, čo naozaj
potrebujú?
HČ: Dost často se zatím řešili právě ty elementární
problémy. Často majitelé netušili, že k tomu, aby pes přišel
na přivolání, je potřeba, aby mě respektoval a když mě respektuje, tak se nechá
položit na bok a nechá si zkontrolovat břicho veterinářem. Ono to všechno spolu
souvisí. Často se k nám hlásí lidé s tím, že chtějí více informací o tom, jak
učit přivolání, jak naučit psa, aby nevyjížděl po ostatních psech bezdůvodně,
jak se nachystat na výstavu (nebo vůbec jak to na výstavě chodí) a podobně.
Vždy se na každém dosavadním setkání našel někdo, komu
chyběly základy a vlastně se pak ne tak dobře šlo věnovat případně těm, kteří
by se chtěli posunout dál. Tím pádem ti, kteří by se posunout chtěli, už se
třeba znovu nepřihlásili.
Abychom se mohli potkávat i s lidmi, kteří u nás
třeba byli 3x a ty základy zvládat začali a chtěli by se posunout dál, tak jsme
se rozhodli změnit formát semináře. Ráno dáme 3 hodiny začátečníkům (kteří
odpoledne byli stejně K.O. – pejsci a dost často i majitelé) a odpoledne 3 hodiny
pokročilým. Tak snad se zase začnou hlásit i ti, kterým jsme již s těmi základy
pomohli :).
Máme radost, když to někam vede a majitelé si nechají poradit a má
to výsledky.
Ďakujeme za rozhovor a za to, že odovzdávate svoje skúsenosti ďalej!
* ako si vo vrhu vybrať temperamentom vhodného psa k sebe * v čom všetkom poslúžia "hry na vystavovanie" aj psíkom, ktorí na výstavy nechodia * kto býva najčastejšie prekvapený zo svojho šteniatka a jeho prejavov "osobnosti"
Foto: Jana Trnková, Petra Veselková, organizátori Čvičíme shibu
Žiaľ, mali sme tu uvedený dlhý zoznam zaujímavých psíčkarských akcií, epidemiologická situácia s COVID-19 si vyžiadala svoje obete v podobe zrušenia väčšiny z nich. T.č. (leto 2020) je možné organizovať akcie za limitovaných podmienok čo sa týka účasti a ochranných opatrení. Povolené sú akcie do 1 000 ľudí avšak pre organizátorov, ktorí chystajú akcie dlhodobo vopred, je veľmi ťažké niečo momentálne naplánovať, keďže opatrenia sa menia ad-hoc podľa vývoja situácie u nás i v zahraničí. Mnohí sa preto rozhodli akciu neuskutočniť, než riskovať investície do príprav, ktoré by nakoniec mohli vyjsť nazmar. Veríme, že sa situácia dá čoskoro doporiadku a v našom bežnom i psíčkarskom živote budeme môcť pokračovať tak ako predtým.
Foto: Saskia.photography, Dogdays 2018: Ukážky poslušnosti s Výcvikovou školou Dogtrainer - psov: Jana Martišková, tréner: Peter Peller, komentuje: Eva Panáková, foto vyššie: Cvičíme Shibu